Když si před několika lety otevřeli první dílnu pro veřejnost v centru Praha, počítali organizátoři s tím, že pár nadšenců si přijde vyzkoušet základy truhlářského řemesla. Dnes mají jejich kurzy plno na celé měsíce dopředu. A nejsou v tom sami. Zájem o práci se dřevem roste po celém Česku — od velkých měst až po malé obce. Kurzy zaměřené na tradiční techniky, moderní nástroje i designové projekty se staly fenoménem, který spojuje generace i různé profese.
Návrat k řemeslu a práci rukama
„Zájem roste doslova každý měsíc,“ říká Martin Kadlec, lektor v jedné z komunitních dílen v Praze. „Lidé mají chuť si věci zkusit sami, dotknout se materiálu, zažít ten pocit, když z obyčejného kusu prkna vznikne funkční a krásná věc. A to je něco, co v kanceláři nebo u počítače nezažijete.“
Tento návrat k manuální práci není jen trendem, ale i reakcí na zrychlený životní styl a digitální prostředí. Pro mnoho lidí je dřevo synonymem klidu, koncentrace a opravdovosti. Po večerech nebo o víkendech mění manažeři obleky za zástěry, studenti odkládají mobily a rodiče přicházejí s dětmi, aby společně tvořili.
Od lžiček po nábytek
Spektrum kurzů je dnes široké. Zájemci si mohou vyzkoušet vše od vyřezávání malých předmětů až po výrobu židlí, polic nebo stolů. Existují i specializované workshopy zaměřené na konkrétní techniky — například tradiční čepování, ohýbání dřeva, ruční soustružení nebo povrchovou úpravu pomocí přírodních olejů a vosků.
„Začínáme jednoduše — třeba výrobou kuchyňské lžičky nebo prkénka. Ale i to je proces, který vás naučí základům práce s nástroji, orientaci ve struktuře dřeva a především trpělivosti,“ vysvětluje lektorka Lucie Doležalová z dílny v Brno. „A pak už si lidé troufnou i na složitější věci. Mnozí z nich se k nám vracejí opakovaně.“
Komunitní dílny mění způsob učení
Velký podíl na popularitě těchto kurzů má vznik komunitních dílen, které umožňují přístup k profesionálnímu vybavení za dostupnou cenu. V minulosti bylo podobné nástroje možné najít jen v profesionálních truhlářských provozech. Dnes si může každý pronajmout pracovní stůl, nářadí i pomoc zkušeného instruktora.
„Lidé už nechtějí jen pasivně sledovat videa na internetu,“ říká Petr Král z pražského makerspace. „Chtějí skutečný zážitek, cítit piliny pod rukama, slyšet zvuk pily, vonět dřevo. To se nedá ničím nahradit.“ Dílny se tak stávají nejen vzdělávacími centry, ale i místy setkávání a sdílení zkušeností.
Spojuje generace i profese
Kurzy navštěvují nejrůznější lidé — od dvacetiletých studentů po seniory, od architektů přes IT specialisty až po učitele. Právě pestrost účastníků dává kurzům zvláštní atmosféru. „Máme tu lidi, kteří nikdy nedrželi pilu v ruce, i ty, co doma opravují nábytek už léta,“ popisuje lektorka Lucie. „Často mezi sebou sdílejí tipy a vznikají i nová přátelství.“
Práce se dřevem přitahuje také ty, kteří hledají způsob, jak si odpočinout a uvolnit hlavu. Opakující se pohyby při hoblování, rytmické broušení nebo tiché soustředění u jemných detailů působí téměř meditativně. „Po třech hodinách v dílně mám úplně jinou hlavu,“ říká jeden z účastníků kurzu v Plzeň. „Zatímco normálně přemýšlím o práci, tady myslím jen na to, jak správně přiložit pilu.“
Estetika i praktická hodnota
Dalším důvodem, proč lidé míří do kurzů, je možnost vytvořit něco praktického a krásného zároveň. Stůl, který si člověk sám vyrobí, má pro něj úplně jinou hodnotu než anonymní kus z obchodu. Navíc si může zvolit vlastní rozměry, tvar i typ dřeva.
Dřevo jako materiál navíc odpovídá současnému trendu udržitelnosti. Lidé častěji volí lokální zdroje, přírodní povrchové úpravy a snaží se minimalizovat odpad. „Když si vyrobíte vlastní kus nábytku, máte mnohem větší vztah k tomu, jak byl vytvořen a kolik práce za tím stojí,“ vysvětluje architekt a lektor Marek Vorel.
