Zahrada

Září bylo letos v Česku výjimečně teplé a slunečné — a botanické zahrady po celé republice díky tomu zažily rekordní návštěvnost. Mnoho lidí si prodloužilo letní sezónu a namísto uzavřených prostor vyrazilo ven, za květinami, stromy a exotickými skleníky.

Podle dat z několika velkých botanických zahrad vzrostl počet návštěvníků meziročně o 20 až 35 %, přičemž největší zájem byl o venkovní expozice a tematické akce. Září se tak letos stalo nečekaně silným měsícem pro instituce, které běžně s koncem léta zaznamenávají pokles zájmu.

---

☀️ Teplé počasí jako hlavní faktor

Počasí v září hrálo zásadní roli. Průměrné denní teploty byly podle meteorologů vyšší než dlouhodobý normál, slunečných dnů bylo nadprůměrně a deště jen minimálně. Díky tomu se botanické zahrady proměnily v ideální místa pro podzimní procházky, pikniky i vzdělávací programy.

„Září bývá pro nás spíš klidnější období, ale letos jsme měli prakticky každý víkend plno. Lidé chtěli využít poslední teplé dny a užít si zahradu v barvách pozdního léta,“ říká mluvčí Botanická zahrada Praha.

Podobná situace panovala i v dalších městech. Zahrady hlásily dlouhé fronty u vstupů, více skupinových exkurzí a rekordní počet rodin s dětmi.

---

🌺 Zahrady kvetly i v září

Září bývá v botanických zahradách často podceňované. Přitom právě na přelomu léta a podzimu rozkvétá mnoho druhů pozdních rostlin — například rozchodníky, zápleváky, astry nebo okrasné trávy. Návštěvníci tak mohli vidět zahrady v úplně jiné náladě než v létě, s jemnějšími barvami a zlatavým světlem.

Zvláštní pozornost letos přitahovaly expozice trvalek a bylin. „Lidé byli překvapení, kolik rostlin kvete ještě v září. Hodně návštěvníků se nás ptalo na tipy, jak podobné záhony založit i doma,“ vysvětluje zahradnice Klára Bartošová z Botanická zahrada Brno.

---

🪴 Roste zájem o tematické programy

Významnou část zářijové návštěvnosti tvořily tematické akce: komentované prohlídky, workshopy o bylinkách, dny otevřených skleníků a programy pro školy.

Mnoho škol využilo teplé počasí k přesunu výuky ven a zahrady se proměnily v živé učebny. Děti pozorovaly opylovače, učily se rozeznávat druhy stromů a bylin a sbíraly inspiraci pro školní projekty.

„Zájem škol byl letos enormní. Měli jsme kalendář obsazený prakticky na každý den. Učitelé si uvědomují, že učení v reálném prostředí je pro děti mnohem zajímavější než učebnice,“ říká koordinátorka vzdělávacích programů v Ostravě.

---

🐝 Příroda ve městě láká čím dál víc

Fenomenální zářijová návštěvnost ukazuje širší trend: zájem o zeleň a pobyt v přírodě ve městech roste. Botanické zahrady přestávají být jen místem pro turisty nebo nadšence, ale stávají se oblíbeným místem pro každodenní relax a rekreaci.

Mnoho lidí si pořizuje roční vstupenky, navštěvuje zahrady pravidelně po práci nebo o víkendech a sleduje proměny expozic během roku. „Pro spoustu našich návštěvníků je zahrada takovým klidným ostrovem uprostřed rušného města. Zastaví se tady, vypnou telefon, projdou se mezi květinami. Je to nenápadná, ale účinná forma duševní hygieny,“ říká ředitel jedné z moravských zahrad.

---

🌍 Turisté i místní

Zářijová čísla ukazují také zajímavý posun ve složení návštěvníků. Zatímco v letních měsících tvoří velkou část turisté, v září převažují místní obyvatelé. Přicházejí na odpolední procházky, rodiny s dětmi míří na interaktivní akce a senioři si užívají klidné prostředí bez letního shonu.

„Září je pro nás krásné období — méně turistického ruchu, ale hodně návštěvníků, kteří se k nám vracejí pravidelně. Jsou to lidé, kteří zahradu skutečně znají a vnímají,“ doplňuje pracovník Botanické zahrady Olomouc.

---

🌱 Teplé září pomohlo i rostlinám

Výjimečně teplé září nebylo dobrou zprávou jen pro návštěvníky, ale i pro samotné rostliny. Teplé dny a dostatek slunce prodloužily vegetační sezónu. Zahrady tak mohly déle udržet atraktivní expozice, které jinak koncem léta často ztrácejí barvu a svěžest.

Například tropické a subtropické rostliny ve sklenících měly ideální podmínky pro růst, takže letos lákaly nejen květy, ale i bohatším vzhledem. „Palmy, orchideje nebo kaktusy byly letos ve skvělé kondici. Díky stabilním teplotám jsme nemuseli dělat tolik opatření jako v chladnějších letech,“ potvrzuje zahradník z Prahy.

Stránky: 1 2

Praha letos zaznamenala jeden z nejlepších roků pro městské včelařství za poslední desetiletí. Podle aktuálních údajů Českého svazu včelařů dosáhla průměrná úroda medu z městských úlů v metropoli více než 50 kilogramů na včelstvo, což je o třetinu více než v některých venkovských oblastech. Důvodů je víc — od dlouhého jara a bohaté květeny až po specifické mikroklima města.

Zatímco ještě před několika lety byla včelařina v hlavním městě spíš raritou, dnes se z ní stává běžná součást městského života. Na střechách kancelářských budov, kulturních institucí i bytových domů stojí stovky úlů — a včely se jim daří překvapivě dobře.

---

🌸 Když město kvete

Městské prostředí se může na první pohled zdát pro včely nevhodné. Méně polí, méně sadů, méně „přírody“. Realita je ale jiná. Praha má díky parkům, zahradám, stromovým alejí a pestré městské zeleni mnohem rozmanitější zdroje pylu a nektaru než monokulturní venkovské oblasti.

Zatímco na venkově často převažuje řepka, která kvete krátce a jednorázově, ve městě rozkvétají různé druhy rostlin po celou sezónu — od března až do října. Včely tak mají nepřetržitý přísun potravy, což se výrazně odráží na množství i kvalitě medu.

„Praha je pro včely vlastně ideální. Máme tady lípy, javory, kaštany, spoustu bylin v parcích a navíc žádné intenzivní zemědělství, takže včely nejsou vystavené pesticidům,“ vysvětluje zkušený městský včelař Tomáš Sedlák, který má své úly v Karlíně.

---

🏢 Úly na střechách budov

Jedním z nejviditelnějších trendů posledních let je zakládání včelích úlů na střechách administrativních budov. Mnoho firem a institucí se tak zapojuje do ekologických projektů, které přinášejí prospěch jak přírodě, tak samotným zaměstnancům.

Například na střeše Národní divadlo stojí v současnosti několik úlů, z nichž každoročně pochází několik desítek kilogramů medu. Podobné projekty fungují také na budovách magistrátu, v muzeích nebo na univerzitách.

„Zpočátku jsme měli obavy, jak budou reagovat lidé. Ale ukázalo se, že včely nikoho neobtěžují a naopak přinášejí velkou radost. Každé léto pořádáme ochutnávku medu a exkurze, kde vysvětlujeme, jak funguje včelí společenství,“ říká koordinátorka projektu městských úlů na jedné z pražských univerzit.

---

🍯 Rekordní úroda

Letošní sezóna byla mimořádně příznivá. Díky teplému jaru rozkvetly rostliny dříve a včely měly ideální podmínky k sběru nektaru. Podle Českého svazu včelařů činí průměrná úroda z městských úlů v Praze více než 50 kilogramů medu na jedno včelstvo. V některých lokalitách, například v okolí Vinohrad, Karlína nebo Dejvic, včelaři hlásí dokonce přes 70 kilogramů.

Pro srovnání: průměrná úroda ve venkovských oblastech Česka se letos pohybovala kolem 35–40 kilogramů na včelstvo. Důvodem rozdílu je nejen pestřejší květena, ale i stabilnější teplotní podmínky ve městě. Městské mikroklima pomáhá včelám létat dříve na jaře a déle na podzim, takže sezóna je delší.

---

🚫 Méně pesticidů, více života

Další výhodou města je minimální použití chemie. Na rozdíl od intenzivně obhospodařovaných zemědělských oblastí se v městské zeleni používá jen omezené množství postřiků. Včely tak nejsou tolik vystaveny pesticidům a herbicidům, které na venkově představují jeden z hlavních problémů.

Zdravější prostředí se odráží i na vitalitě včelstev. Podle městských včelařů je v Praze nižší úmrtnost včel během zimy a včelstva jsou silnější. To jim umožňuje lépe zvládat i proměnlivé počasí.

---

🧪 Kvalita městského medu

Často se objevují otázky, zda je med z města stejně kvalitní jako ten venkovský. Analýzy, které v posledních letech provádí například Výzkumný ústav včelařský, však ukazují, že městský med je nejen bezpečný, ale mnohdy i bohatší na aromatické látky a minerály.

Důvodem je rozmanitý zdroj nektaru. Včely ve městě sbírají pyl z velkého množství druhů rostlin, což se odráží v chuti a vůni výsledného produktu. Pražský med bývá často tmavší, má výraznou lipovou nebo kaštanovou příchuť a jeho kvalita je podle laboratoří na velmi vysoké úrovni.

„Naše testy pravidelně ukazují, že městský med z Prahy splňuje všechny normy a v mnoha případech má vyšší obsah antioxidantů,“ potvrzuje odborník na kvalitu medu Jan Říha.

---

🐝 Městské včelaření jako životní styl

Pro mnohé obyvatele Prahy už včelařství není jen koníček, ale způsob života. Lidé hledají způsoby, jak být blíž přírodě, i když žijí ve městě. Kurzy městského včelaření mají plné kapacity a zájem o nové úly roste každým rokem.

„Je to úžasný pocit otevřít úl a slyšet bzukot tisíců včel. Člověk si uvědomí, že je součástí něčeho většího,“ říká mladá včelařka Anna, která má své první úly na balkoně činžovního domu v Holešovicích.

Zároveň nejde jen o med. Včely opylují městské stromy a květiny, přispívají ke zdravějšímu ekosystému a podporují biologickou rozmanitost.

Stránky: 1 2

Ještě před několika lety zdobily růže české zahrady od pozdního jara až do začátku podzimu. Květiny, které jsou symbolem elegance a vůně léta, kvetly často celé měsíce. Dnes je situace jiná: dlouhá období sucha a vysoké teploty výrazně zkracují dobu, po kterou růže kvetou, a nutí zahrádkáře přemýšlet jinak. Místo klasických odrůd, které bývaly samozřejmostí, se stále častěji sahá po rostlinách s vyšší odolností vůči suchu a horku.

🌹 Královna květin pod tlakem počasí

Růže, často nazývaná královnou květin, má v Česku dlouhou tradici. Najdeme ji na venkovských dvorech, v městských parcích i v soukromých zahradách. Jenže klimatické podmínky se mění: léta jsou delší, teplejší a sušší, s méně vydatnými srážkami. To má přímý dopad na délku i kvalitu růžové sezóny.

„Dříve nám růže vydržely kvést klidně až do září. Dnes, když přijde vlna veder už v červnu, květy rychleji odkvetou, poupata zasychají a keře trpí stresem,“ popisuje zahradnice Pavla Jarošová, která vede růžovou zahradu v Hradec Králové. „Neznamená to, že růže přestaly být vhodné pro naše klima, ale musíme jim přizpůsobit péči — a často i výběr odrůd.“

☀️ Horko a nedostatek vláhy mění růst rostlin

Sucho ovlivňuje růže na několika úrovních. Nedostatek vody způsobuje rychlejší odkvetení, ale i menší počet květů a slabší vůni. Rostlina v horku zkracuje vegetační fázi, chrání se, a energii věnuje především přežití, nikoli tvorbě dalších poupat. Pokud teploty neklesají ani v noci, může docházet k poškození listů a narušení celkového růstu.

Dalším problémem jsou extrémní výkyvy — střídání intenzivních přeháněk a dlouhých suchých period. Voda pak z půdy rychle mizí a rostlina nedokáže přijmout dostatek vláhy. Zahrádkáři musí reagovat zavlažováním, mulčováním a vhodným výběrem stanoviště.

🌿 Od klasických keřů k odolnějším kultivarům

Tradiční růže, jako jsou čajohybridy nebo mnohokvěté odrůdy, patří k těm nejcitlivějším na extrémy počasí. Zahradníci proto čím dál častěji volí robustnější druhy, které lépe zvládají suché léto. Patří sem například některé moderní anglické růže, půdopokryvné druhy nebo botanické růže, které mají hlubší kořenový systém a jsou méně náročné.

„Velmi dobře se osvědčují růže s otevřenými květy a jednodušší stavbou. Lépe snášejí vedro, nepotřebují tolik vody a přitahují opylovače,“ říká zahradní architektka Tereza Hálová z Brno. Doporučuje také kombinovat růže s dalšími suchomilnými rostlinami, které vytvářejí přirozené mikroklima a snižují odpařování vody z půdy.

💧 Změna péče: méně vody, ale chytře

Klasické denní zalévání jemným proudem už dnes nestačí — a mnohdy rostlinám i škodí. Moderní zahradníci doporučují zavlažování do hloubky jednou až dvakrát týdně, ideálně ráno nebo večer, kdy voda nevyprchá tak rychle. Důležité je také mulčování — vrstva kůry, štěpky nebo suché trávy kolem keře pomáhá udržet vláhu v půdě a chrání kořeny před přehřátím.

Velkou pozornost si zaslouží i výběr stanoviště. Růže sice milují slunce, ale v době extrémních veder je vhodné, aby měly přirozený stín v nejteplejší části dne — například díky sousednímu keři nebo pergole.

🧪 Šlechtitelé reagují na změnu klimatu

Změna klimatu ovlivňuje nejen způsob pěstování, ale i samotný trh s růžemi. Evropští i čeští šlechtitelé se stále více zaměřují na odrůdy, které dokážou růst v suchých podmínkách bez nutnosti intenzivní zálivky. Takové růže mívají hlubší kořeny, silnější listy a lepší odolnost vůči chorobám, které se v horku snadno šíří.

„Poptávka po odolných růžích v posledních letech dramaticky vzrostla,“ potvrzuje pěstitel Karel Brož z růžové školky u Kolín. „Zákazníci se ptají, které odrůdy vydrží horké léto bez každodenní zálivky. Naší odpovědí jsou novější šlechtěné kultivary, které se testují v reálných podmínkách.“

🐝 Růže a biodiverzita — nový pohled na květinové záhony

Sucho mění i přístup k samotnému designu zahrad. Dříve bývaly růže často vysazovány jako monokultura — celé záhony zaplněné jediným druhem. Dnes se stále častěji kombinují s dalšími rostlinami, které zlepšují mikroklima a lákají opylovače.

K růžím se výborně hodí například levandule, šalvěj, yzop nebo okrasné trávy. Tyto rostliny nejen vizuálně doplňují růže, ale také odpuzují některé škůdce a podporují včely a motýly. Výsledkem je odolnější a pestřejší zahrada, která lépe snáší proměnlivé počasí.

Stránky: 1 2

Na první pohled vypadají jako nenápadné zelené ostrůvky uprostřed městské zástavby. Mezi panelovými domy nebo podél rušných ulic se objevují malé oplocené pozemky, kde lidé s motykou a konví v ruce společně sází rajčata, bylinky nebo květiny. Komunitní zahrady, které ještě před několika lety patřily spíš do kategorie okrajových projektů, dnes zažívají v Česku prudký nárůst popularity. A co je podstatné — města je už nepovažují za výstřelek několika nadšenců, ale za skutečný nástroj, jak oživit veřejný prostor, posílit komunitu a zlepšit životní prostředí.

🌿 Z trendu nadšenců do městské strategie

Komunitní zahrady se v Česku začaly objevovat výrazněji kolem roku 2010. Tehdy šlo spíš o spontánní iniciativy skupin přátel, kteří si pronajali nebo neformálně obsadili nevyužívaný pozemek a proměnili jej v malou zahradu. Dnes je situace úplně jiná: do hry vstupují samotná města. Magistráty i radnice vytvářejí oficiální programy podpory komunitního zahradničení, poskytují pozemky, drobné dotace a právní rámec, díky kterému je zakládání těchto zahrad mnohem jednodušší.

„Ještě před pěti lety jsme bojovali s úředními překážkami a hledali místa, kde bychom mohli sázet. Dnes nám město nabídlo pozemek a pomáhá i s vodovodní přípojkou,“ říká Markéta Švejdová, členka spolku, který provozuje komunitní zahradu v Plzni. „Zahrada už není jen místo na pěstování zeleniny. Je to prostor, kde se lidé setkávají, sdílejí zkušenosti a vytvářejí vztahy.“

🌻 Praha jako průkopník, další města následují

V Česku sehrála průkopnickou roli Praha, kde vznikly první organizované projekty komunitních zahrad na pozemcích města. Dnes jich funguje v metropoli několik desítek — od malých zahrádek mezi činžáky až po větší komunitní farmy. Praha zavedla program, který umožňuje spolkům žádat o pronájem městských pozemků za symbolické částky.

Postupně se přidala i Brno, Plzeň, Ostrava a další města. Podpora se neomezuje jen na pronájmy. Radnice často pomáhají i s vodou, přístupem k elektřině, drobnými granty na nákup nářadí a sazenic nebo s administrativou.

„Zahrady přinášejí konkrétní přínosy — zlepšují mikroklima, zadržují vodu a vytvářejí komunitní prostor. Pro města je to levný a přitom účinný způsob, jak proměnit nevyužívané plochy,“ vysvětluje urbanista Martin Kratochvíl, který spolupracuje na městských projektech zeleně v Brně.

🌱 Kdo jsou dnešní komunitní zahradníci

Představa, že komunitní zahrady jsou doménou ekologických aktivistů nebo důchodců, už dávno neplatí. Zahradníky jsou mladé rodiny s dětmi, lidé pracující v kancelářích, studenti i senioři. Většina z nich má společné jedno: žijí ve městech, nemají vlastní zahradu, ale chtějí mít kontakt s půdou, přírodou a sousedy.

Typická komunitní zahrada má několik desítek členů. Každý má svůj záhonek, o který se stará, a zároveň se podílí na údržbě společných prostor — kompostu, bylinkové spirály, laviček, pergoly nebo sdíleného závlahového systému. Pravidelně se pořádají společné brigády, sousedské slavnosti nebo workshopy.

„Zahrada je takový malý svět uprostřed města. Pěstujeme tu bylinky, saláty, ale hlavně dobré vztahy,“ říká s úsměvem Jana, která se zapojila do komunitní zahrady v Ostravě. „Když tu člověk po práci zalévá, zpomalí a vydechne.“

🐝 Ekologický i sociální přínos

Z komunitních zahrad se stává reálný nástroj pro adaptaci měst na klimatické změny. Zeleň pomáhá ochlazovat přehřáté městské prostředí, zadržuje vodu po deštích a podporuje biodiverzitu. V mnoha zahradách se cíleně vysazují květy přitažlivé pro opylovače — včely, čmeláky i motýly.

Ale přínos není jen ekologický. Výzkumy ukazují, že lidé, kteří tráví čas v komunitních zahradách, mají lepší vztahy se sousedy, nižší míru stresu a větší pocit sounáležitosti. „Zahrada funguje jako přirozené místo setkávání. Lidé, kteří by se jinak na chodbě domu sotva pozdravili, tady spolu pečou koláče a plánují výsadbu dýní,“ dodává Kratochvíl.

🏡 Když město spolupracuje s komunitou

Úspěch komunitních zahrad stojí často na kombinaci aktivních občanů a vstřícné samosprávy. Zahrada může vzniknout relativně rychle, pokud má spolek jasný plán a město vhodný pozemek. Prvním krokem bývá založení spolku nebo neformální skupiny, která o prostor požádá. Následuje dohoda o nájmu a úprava pozemku — vyčištění, rozdělení záhonů, přivedení vody.

„Když jsme začínali, byla to zarostlá proluka mezi domy. Dnes tu máme bylinkovou zahradu, kompost, hmyzí hotel a malý altán,“ popisuje Eva, koordinátorka projektu v Brně. „Město nám pomohlo s vodovodní přípojkou a částečně i s náklady na oplocení. Zbytek jsme zvládli dobrovolnicky.“

🧒 Zahrady jako místo vzdělávání

Mnoho komunitních zahrad spolupracuje se školami a školkami. Děti tak mají možnost prakticky poznávat, odkud pochází jídlo, jak funguje koloběh vody nebo proč jsou opylovači důležití. Učitelé oceňují, že zahrada je přirozená učebna pod širým nebem — děti tam nejen sází, ale také pozorují přírodu, hrají si a učí se spolupracovat.

V některých městech vznikají mezigenerační projekty, kde se senioři dělí o své zkušenosti s mladší generací. Tyto programy posilují vztahy mezi lidmi, kteří by se jinak míjeli, a přinášejí oběma stranám nové zážitky i smysl.

🪴 Kde komunitní zahrady vznikají nejčastěji

• Na prolukách mezi domy – malé pozemky, které město nemá využité.

• U škol a školek – zahrada jako vzdělávací a komunitní prostor.

• Na střechách a terasách – zejména v Praze začínají vznikat i „střešní farmy“.

• V parcích a podél cyklostezek – formou menších záhonů přístupných veřejnosti.

• Na brownfieldech – přechodné využití zanedbaných ploch.

🚿 Výzvy, které zahrady přinášejí

Ačkoli zájem roste, není všechno bez problémů. Komunitní zahrady často čelí nejistotě ohledně délky nájmu, omezeným financím nebo vandalismu. Některé spolky musí své pozemky po několika letech opustit, pokud město změní plány s danou lokalitou.

Dalším častým tématem je přístup k vodě. Zalévání v horkých létech bývá náročné a náklady rostou. Mnoho zahrad proto instaluje sudy na dešťovou vodu nebo malé retenční systémy, které pomáhají snížit spotřebu.

Stránky: 1 2

Říjen má zvláštní atmosféru. Ráno už bývá chladné, na trávě se objevuje první jinovatka a listí hraje všemi odstíny žluté, oranžové i červené. Zahrady utichají po rušném létě, ale právě teď začíná jedno z nejdůležitějších období roku pro všechny, kdo milují ovocné stromy. Podzimní výsadba má v Česku dlouhou tradici — a rozhodně nejde jen o hezký zvyk. Říjen je totiž z hlediska přírody, půdy i samotných stromků téměř ideální čas pro sázení.

🌳 Půda je ještě teplá, ale už ne suchá

V létě bývá půda často tvrdá a vyprahlá, což výsadbě příliš nesvědčí. Naopak v říjnu je půda po deštích měkká, kyprá a drží vláhu. Právě to pomáhá kořenům nových stromků rychleji zakořenit. Stromy tak mají několik týdnů, než přijde první mráz, aby si vytvořily základní kořenový systém. Díky tomu pak na jaře startují s náskokem a mají mnohem větší šanci dobře růst i plodit.

Zahradníci často říkají, že „strom zasazený na podzim má půl roku náskok před tím jarním“. Není to jen rčení — jde o pozorování potvrzené praxí. Podzimní vlhko a mírné teploty totiž vytvářejí prostředí, které stromkům maximálně prospívá.

🍎 Kvalitní stromky jsou na podzim lépe dostupné

Dalším praktickým důvodem, proč sázet právě na podzim, je samotná nabídka školek a zahradnictví. V říjnu mají pěstitelé největší výběr čerstvě vyrýpnutých stromků s nepoškozeným kořenovým systémem. Je to období, kdy školky vyzvedávají sazenice ze země a nabízejí je k prodeji bez nutnosti dlouhého skladování.

Zahradní centra hlásí, že největší zájem je tradičně o jabloně, hrušně a třešně — tedy druhy, které dobře snášejí české klima. Roste ale i popularita méně tradičních druhů, jako jsou mišpule, moruše nebo kdouloně. Zahradníci si pochvalují, že právě podzimní sezóna bývá nejživější a nejpestřejší.

🌱 Jak vybrat ideální místo a strom

Výběr správného místa je klíčový. Ovocné stromy potřebují dostatek světla, dobře propustnou půdu a prostor k růstu. Pokud sázíte v zahradě, dbejte na to, aby stromy nebyly příliš blízko u plotu nebo zdi domu — kořeny i koruna potřebují prostor. Doporučuje se minimální vzdálenost kolem tří až čtyř metrů.

Velkou roli hraje také podnož, na které je strom naroubován. Ta totiž určuje nejen velikost stromu v dospělosti, ale i rychlost, s jakou začne plodit. Slabě rostoucí podnože jsou ideální pro menší zahrady — stromky se snadno udržují a plodí dříve. Naopak silně rostoucí podnože jsou vhodné pro sady a otevřené pozemky.

💧 Správná příprava jámy je polovina úspěchu

Mnoho začínajících zahrádkářů dělá chybu v tom, že sází stromky do malých jamek. Přitom právě dostatečně hluboká a široká jáma je zásadní pro dobrý start. Obecně platí, že jáma by měla být alespoň dvakrát širší než objem kořenů a dostatečně hluboká, aby se do ní vešel i drenážní podklad a kvalitní kompost.

Do jámy je vhodné přidat směs ornice, kompostu a písku, která zajistí dobrou strukturu půdy a přístup vzduchu ke kořenům. Samotný kořenový krček by měl zůstat těsně nad úrovní terénu — nikdy strom nezahrabávejte příliš hluboko.

Stránky: 1 2