Sociální sítě jako katalyzátor zájmu
Stejně jako u jiných hobby aktivit, i zde hrají velkou roli sociální sítě. Krátká videa, na nichž tvůrci během několika sekund ukážou proměnu kusu dřeva v elegantní židli nebo originální dekoraci, přitahují pozornost tisíců lidí. Sdílení projektů motivuje další zájemce, kteří pak hledají kurzy ve svém okolí.
Některé dílny si dokonce budují vlastní komunity online. Účastníci kurzů tam sdílejí své pokroky, radí si navzájem a plánují společné projekty. Tak se z jednorázového workshopu často stává dlouhodobý koníček.
Pandemie jako impulz
Zvýšený zájem o kurzy práce se dřevem se projevil zejména v období pandemie, kdy měli lidé více volného času a začali se věnovat aktivitám, které mohou dělat sami nebo v malých skupinách. Mnozí objevili kouzlo práce rukama a k dílnám se pravidelně vracejí. Někteří dokonce změnili profesi nebo rozjeli vlastní malé truhlářské podnikání.
Nedostatek míst a dlouhé čekací listiny
Rostoucí zájem má ale i svou stinnou stránku: volná místa mizí rychle. „Kurz vyhlásíme a během pár hodin je plný,“ říká Petr Král. Některé dílny proto navyšují kapacity, přibírají nové lektory nebo otevírají pobočky v dalších městech. I tak však často existují čekací listiny na týdny až měsíce dopředu.
Budoucnost voní dřevem
Práce se dřevem má v Česku dlouhou tradici — a vypadá to, že právě teď zažívá novou vlnu obliby. Není to jen nostalgie po starých časech. Lidé v ní nacházejí něco, co v digitálním světě často chybí: klid, smysl a hmatatelný výsledek.
Jak říká jeden z lektorů: „Lidé se k nám vracejí, protože když děláte něco vlastníma rukama, zůstává po vás něco skutečného. A to je pocit, který vám žádná obrazovka nedá.“
A tak zatímco se kalendáře kurzů plní rekordní rychlostí, z dílen po celé republice zní klepání kladívek, vrčení pil a vůně čerstvě opracovaného dřeva. A mnozí Češi zjišťují, že práce se dřevem je víc než jen hobby — je to návrat ke kořenům.
